Nová škola - DUHA s.r.o.
Edice Čtení s porozuměním
0 Kč
0

Činnostní učení

Charakteristika činnostního učení

13.01.2016

Moderní činnostní vyučování je na věděckém základě vytvořený a v praxi ověřený soubor činnostních metod a forem učení, který dává žákům prostor ke konkrétním činnostem, samostatným úvahám a tvorbě vlastních otázek. Žák zde není pasivním příjemcem informací, ale průběžně projevuje vlastní iniciativu – pracuje, přemýšlí, hovoří a tvoří.

Základním principem činnostního vyučování je probouzení zájmu (motivace) a nabývání nových poznatků žáky názorně, vlastní činností a prožíváním za pomoci vhodných učebních materiálů a pomůcek.
Činnostní učení je založeno na metodě objevování. Žáci sami, na základě kroků doporučených učitelem, objevují principy a zákonitosti pozorovaných jevů. Vlastní manipulací s pomůckami a vlastní tvorbou úloh získávají žáci poměrně rychle a především trvale praktické zkušenosti, k čemu nový poznatek nebo dovednost slouží, např. v matematice potřebné algoritmy a pravidla, aniž by počítali velké množství numerických příkladů bez porozumění. Při činnostním učení postupujeme od prožitků žáků k faktům a teoriím.
Učivo se procvičuje na konkrétních příkladech a situacích, které přináší každodenní život, a tak má pro žáky osobní smysl. Zároveň se zaměřuje na zvládnutí podstatných jevů a odkrývání jejich vzájemných souvislostí. Příklady a modelové situace učí žáky vnímat učení jako činnost důležitou pro vlastní život i existenci okolního světa. V průběhu činnostních vzdělávacích postupů je žák veden k samokontrole, samohodnocení a odpovědnosti za svá rozhodnutí. Učí se pracovat sám i spolupracovat v týmu. Poznává okolní svět a následně poznává i sebe.

Činnostní učení má několik významných předností:
● má „odkrývací charakter“ - otevírá žákům cestu k chápání souvislostí
● vnitřně motivuje žáky, rozvíjí jejich zvídavost a tvořivost
● dá se přirozeně využívat k předučování
● prostřednictvím individuálních pomůcek zobrazuje myšlení žáka – ukazuje správnost chápání nebo upozorňuje i na drobné chyby v úvahách, je zpětnovazební mezi učitelem a žákem (umožňuje sebekontrolu a sebehodnocení)
● přirozeně vede k diferenciaci žáků a individualizaci, učí interakci i spolupráci
● umožňuje spoluvýběr učiva žáky
● dává žákům možnost prožít pocity uvědomění si možnosti učivo dobře zvládnout
● pozitivně působí na všechny žáky, neboť při něm mají všichni možnost prožít úspěch, což je motivuje k dalšímu vzdělávání

Činnostní učení podněcuje žáky k ativitě. Vytváří podmínky pro vzájemnou komunikaci mezi učitelem a žákem, ale i mezi žáky navzájem, rozvíjí smysl pro týmovou práci a umožňuje aktivní zapojení všech do výuky. Přirozenou cestou vede k probouzení schopností žáků, k rozvoji tvořivosti, samostatného a logického myšlení. Žák se učí ovládat učivo jako základ k dalšímu učení a jeho využívání v životě.

Základní formou činnostní výuky jsou individuální činnosti všech žáků, tzv. individuálně-kolektivní výuka. Ta je rozvíjena obzvláště prací ve dvojicích a skupinovou prací žáků. Každá činnost má přesně daný didaktický cíl. Činnosti vykonávají všichni žáci zároveň. Pracují přitom s tvořivými učebnicemi, pracovními sešity a didaktickými pomůckami připravenými zvlášť pro činnostní učení.
Materiály používané na školách zapojených do programu Tvořivá škola, nabízejí mnoho námětů pro činnosti. Umožňují různé způsobý individualizace při aktivním zapojení všech žáků. Obsahují motivační prvky, samokontrolu i mezipředmětové vztahy. Dovolují všem žákům pracovat v určitých částech hodiny podle individuálního tempa, podněcují je k rozličných úvahám a učí sebehodnocení. Volba a řazení činností jesou na učiteli, který tak činí s ohledem na dosaženou úroveň poznání žáků.

Obecný činnostní postup je následující:
1) Samostatná činnost všech žáků
(individuální pokusy, sestavování, modelování matematických situací, třídění atp.) - každý žák má svou pomůcku. Učitel žákům názorně vysvětlí, jak s pomůckou, kterou pro daný cíl zvolil, pracovat a jakým způsobem o prováděných činnostech hovořit. Žáci manipulují s pomůckou společně s učitelem. Prostřednictvím činností a pozorování si žáci vytvářejí představu o jevech, kterým je učíme a učí se tyto jevy vnímat.
2) Pozorování, hovor žáků o pozorovaném a vyvozování závěrů – žáci sami vytvářejí obdobné příklady a situace. Učitel je vede k uvažování a hovoru o pozorovaných jevech, k vyjadřování názorů, závěrů a formulaci otázek. Žákům umožňujeme samostatně se rozhodovat a projevovat. V případě potřeby výroky žáků usměrňujeme nebo převádíme do odborného slovníku. Tato etapa vede k postupnému utváření přiměřené slovní zásoby a často i ke znovuobjevení jevu.
3) Procvičování učiva – při činnostech dochází k postupnému porozumění učivu všemi žáky. Teprve tehdy má smysl přistoupit k jeho procvičování – automatizaci. I formy procvičování volíme pokud možno činnostní, tj. S různými didaktickými pomůckami v rukou všech žáků.

Činnostní výuka klade důraz na pochopení učiva a jeho následné důkladné procvičení. Učitel dbá, aby učivo navazovalo, a dává tak žákům možnost postupovat samostatně od jednoduchého ke složitému. Žákům se otevírá cesta k novým poznatkům, prožívají pocity radosti z úspěchu, z objevu, což vytváří jejich pozitivní vztah k učení.
Při činnostním učení postupujeme zpočátku pomaleji, než při tzv. receptivním způsobu vyučování. Jakmile se žáci naučí manipulovat s jednotlivými pomůckami a analogicky vyvozovat novou látku, postup výuky se velmi urychlí. Praxe nám jednoznačně potvrdila, že i výsledná suma vědomostí a dovedností, kterou můžeme předat prostřednictvím činnostní výuky, je větší, než kterou nám umožňuje předat receptivní styl výuky. Nabývané poznatky a dovednosti jsou přitom díky individuálnímu objevení každým žákem, pochopení a důkladnému činnostnímu procvičení osvojeny hlouběji, trvaleji a stávají se pevným základem pro další vzdělávání. Zároveň nám činnostní učení velmi dobře umožňuje průběžně utvářet a rozvíjet všechny klíčové žákovské kompetence.

Kompetence k učení
Pro rozvíjení této kompetence u žáků v 1. - 5. ročníku je třeba:
● dát všem k učivu, pokud je to možné, vždy konkrétní názor (pomůcku), aby bylo učivo žákům předkládáno s využitím co nejvíce smyslů, zejména zraku, hmatu a sluchu,
● nechat žáky individuálně s názornými pomůckami manipulovat, pozorovat, třídit a rozlišovat,
● dbát, aby každý nový činnostní postup měl určitý didaktický cíl, přivést žáky k úvahám o problému, k vyjádření vlastních závěrů, k znovuobjevování poznatků,
● klást důraz na porozumění učivu a návaznost mezi jednotlivými poznatky,
● snažit se podporovat čtení s porozuměním,
● nechat žáky vyjadřovat se k přečtenému textu a stručně vyprávět jeho obsah,
● dát příležitost k využívání žákovských zkušeností ve výuce,
● podporovat tvořivou činnost žáků,
● klást na žáky v učivu přiměřené nároky, vést je k dobrému zvládnutí základního učiva a dát jim k tomu takový časový prostor, který zohledňuje individuální schopnosti jednotlivých žáků,
● podporovat sebedůvěru žáků v jejich schopnosti,
● upozorňovat na konkrétní využití vědomostí a dovedností v životě,
● vést je k sebehodnocení a pochopení, proč se danému učivu učí,
● vytvářet návyky k pozdějšímu samostatnému učení,
● domácí úkoly směřovat k procvičování učiva, které žáci ve škole zvládli,
● individuálně vést žáky k získávání poznatků i z jiných zdrojů, než jsou školní materiály.

Kompetence k řešení problémů
Činnostní učení je založeno na předkládání problémů a úkolů ke konkrétnímu řešení každým žákem, dbá se na to, aby se žáci v úkolu orientovali, přitom:
● žáci třídí, rozlišují, seskupují, přidávají i vyřazují určité pojmy, pomůcky nebo připravené kartičky s údaji vzhledem k tomu, co mají sledovat,
● podle svého uvážení žáci na základě uvedených činností nacházejí shodné, podobné nebo naopak odlišné znaky,
● postupujeme od jednoduchých problémů ke složitějším,
● na základě pochopení sami žáci navrhují a provádějí obměny činností,
● objevené poznatky aplikují v obdobných situacích, které sami vymýšlejí, mají možnost využívat své dosavadní individuální poznatky, dovednosti a zkušenosti,
● podporujeme účast žáků, podle jejich schopností, v různých soutěžích, zvláště tvořivých, to znamená takovýcvh, kde je třeba uvažovat a hledat nové způsoby řešení úloh nebo zpracovávání údajů,
● žáky vedeme k tomu, aby se nedali odradit případným nezdarem, došli ve své činnosti k závěru, našli řešení,
● různé závěry, řešení a rozhodnutí necháváme žáky obhajovat,
● umožňujeme žákům vyhledávání nových informací, jejich třídění i propojování s učivem.

Kompetence komunikativní
K rozvíjení této kompetence poskytuje činnostní učení ve všech vyučovacích předmětech v 1. a 2. období mnoho vhodných příležitostí, jelikož je s každou činností spojena komunikace mezi žáky navzájem i mezi žáky a učitelem. K utváření této kompetence je nutné:
● nechat žáky při každé činnosti hovořit o pozorovaném jevu nebo o vlastním způsobu řešení daného úkolu,
● přijímat často neodborně vyjádřené žákovské názory, upřesňovat je, vyjadřovat uspokojení nad správnými závěry žáků a povyšovat je na objev,
● umožnit žákům hovořit o poznaných souvislostech a zkušenostech z jejich života,
● dávat žákům prostor k vyjádření vlastního názoru,
● učit žáky naslouchat názorům spolužáků, využívat možností o názorech diskutovat, respektovat se navzájem,
● zkusit hovořit o pozorováních v přírodě, o zajímavých poznatcích z četby nebo ze sledování naučných pořadů,
● do výuky českého jazyka zařazovat jednoduchá mluvní cvičení na zvolené téma,
● v matematice vymýšlet slovní úlohy, otázky, vyvolávat se mezi sebou navzájem,
● hovořit o postupu ve složitější počatní úloze, zkusit druhým poradit s řešením, ptát se mezi sebou na problémy v učivu,
● ve výtvarné a hudební výchově nechat žáky pokusit se vyjadřovat dojmy z uměleckého díla.

Kompetence sociální a personální
Individuální činnosti zařazované do výuky jsou střídány činnostmi žáků ve dvojicích nebo ve skupinách, to vyžaduje spolupráci, vzájemnou domluvu a respektování se navzájem. Proto dbáme na to, aby:
● se žáci podíleli na stanovení pravidel pro práci v různě velkých skupinách a aby tato pravidla respektovali,
● se učili vzájemné toleranci a zodpovědnosti za plnění dílčích částí společného úkolu,
● případě potřeby dokázali požádat o pomoc a sami byli ochotni pomoc podle svých možností poskytnout,
● vzájemná komunikace byla vedena v příjemné atmosféře. Tomu mimo jiné napomáhá i vhodné oslovování žáků mezi sebou.

Kompetence občanská
Činnostní učení prolíná výukou všech předmětů, žáci cítí sounáležitost s třídním kolektivem, neboť jsou často ve vzájemném hovoru, dotazují se navzájem, diskutují o řešení problémů, vyprávějí si různé zkušenosti atp. Tento ráz výuky vede žáky:
● k vzájemnému slušnému chování bez hrubostí a násilí,
● ke snaze si mezi sebou pomáhat, uznávat se a oceňovat nápady druhých.
● ke snaze o co nejlepší plnění povinností i uvědomování si vlastních práv.
Žáci pak také snáze respektují témata vztahující se k péči a ochraně jejich zdraví.

Kompetence pracovní
Tato kompetence se při činnostním charakteru výuky rozvíjí ve všech vyučovacích předmětech spolu s pracovními činnostmi, které podporují tuto výuku. Zaměřujeme se na:
● dosažení zručnosti žáků při práci s různými materiály, provádění činností a pokusů, udržování pořádku na pracovním místě, systém v ukládání pomůcek a nářadí,
● samostatnou přípravu jednoduchých pomůcek pro výuku žáky,
● dodržování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při pracovních činnostech,
● poznávání různých oborů lidské činnosti, jejich výsledků a významu pro ostatní lidi.

Motivace pro dobrou práci učitelů
V moci každého učitele je pozitivně ovlivnit velké množství žáků a jejich prostřednictvím mnoho dalších lidí. Pokud dá učitel žákům možnost vykonávat smysluplné činnosti, nechá je samostatně rozhodovat a projevovat a pokud žáci rozumí, čemu a proč se učí, rozvíjejí se v souladu se svými přirozenými schopnostmi a zájmy. Takoví žáci jsou spokojení, šťastní a v praktickém životě dávají přednost „dobru před zlem“. Postupně se učí naslouchat, uvažovat, vyjadřovat své myšlenky, komunikovat, vyhledávat a třídit informace, samostatně řešit problémy a zodpovědně se rozhodovat.
Mnohaletá pedagogická praxe nám jednoznačně potvrdila, že činnostní postupy učení by měli ve výuce používat všichni učitelé, kteří usilují o to, aby ve škole vládl zdravý rozum, pocity štěstí a dobrá nálada.


Mgr. Zdena Rosecká
Nakladatelství Nová škola Brno
Licencováno dle GFDL a CC-BY-SA 3.0
 
Článek ve formátu pdf si můžete stáhnout zde.

Sdílet článek na FB

facebook

/clanky/videa/

| Hlavní stránka | Novinky | Akční nabídky | O nás | Jak nakupovat | Kontakty
Ověřit CSS!