Metodické rady - Český jazyk

O hlasitém čtení

Hlasité čtení je výhodné pro všechny žáky proto, že zlepšuje techniku čtení, učí posl   echu a napomáhá porozumění. Při hlasitém čtení jde nejen o čtení, ale i o výraznost při čtení.

Pro hlasité předčítání doporučujeme využívat lepších čtenářů. Jejich příklad motivuje děti k tomu, aby se snažily zlepšit svou čtecí techniku. Při vzorovém předčítání ostatní sledují text (jde o sluchové čtení s přímou účastí zraku), toto cvičení napomáhá zároveň porozumění obsahu čteného textu.

Při společném hlasitém čtení, což je velmi významná metoda tohoto čtenářského období, žák lépe vystihne vzor, přizpůsobí se tempu třídy a získá i odvahu číst sám nahlas. Po těchto přípravách (patří k nim i hlasité domácí čtení a čtení ve dvojici s rodičem), by nemělo činit individuální hlasité čtení procvičovaného textu nikomu potíže. Pamatujte na to, že čtení se dá naučit jen čtením a dávejte příležitost ke čtení i slabším čtenářům. Dbejte na to, aby si žák mohl uvědomit svůj pokrok ve čtení. Vracejte se k již přečteným textům (nezapomeňte dát žákům možnost individuálního výběru textu). Jen radost z úspěchu při čtení může dát základ trvalému zájmu o čtení.

Znaky dobrého hlasitého čtení: správnost, plynulost, výraznost, přiměřená rychlost.

Zvyšováním kvality hlasitého čtení se vytvářejí předpoklady k dobrému tichému čtení.

O tichém čtení

Číst potichu znamená číst pouze očima bez pohybu rtů.

Jestliže žák při čtení tiše vyslovuje slova a pohybuje při tom rty, říkáme, že čte šeptem.

1. Čtení pro sebe je rychlejší než čtení hlasité, neboť u něho nejsou mluvidla činná. Ve škole toto čtení umožňuje individualizaci vyučování. Ve druhém ročníku je vhodné zařazovat čtení potichu jen občas, neboť je třeba usměrňovat čtenářský vývoj žáků a pěstovat správné čtenářské návyky. Ve druhém ročníku by mělo být tiché čtení zadáváno vždy v souvislosti s úrovní žáka ve čtení hlasitém.
2. Nácvik tichého čtení začínáme čtením krátkých připravených pokynů nebo otázek.

Vhodné je připravit lístečky s natištěnými pokyny. Např.:

a) Pokyny, které děti po přečtení vykonávají před třídou:

• Přines červenou a modrou pastelku.
• Zazpívej písničku Kočka leze dírou.
• Podej mi učebnici matematiky.
• Napiš na tabuli své jméno.
• Vezmi si tašku na záda a pojď k tabuli.
• U lavice udělej pět dřepů a dva výskoky.
• Běž za dveře, zaklepej, vstup a pozdrav.
• Slož si svoje věci z lavice do aktovky.

b) Pokyny, které děti na chvíli samostatně zaměstnají:

• Namaluj parník, který má dva komíny.
• Nakresli dům s červenou střechou, dvěma okny, u domu nakresli jabloň.
• Namaluj žlutý květináč s červeným tulipánem.
• Napiš jména pěti spolužáků ze třídy.
• Napiš názvy pěti zvířat, která žijí v ZOO.
• Na dvoře je pes, kočka a tři slepice. Kolik mají dohromady nohou? (můžeš kreslit)

Poznámka: Až žák pokyn vykoná, druhý ho pro kontrolu přečte. Ostatní posuzují,

zda byl úkol proveden skutečně podle písemného zadání.

3. Rozvoj tichého čtení. Rozvíjí se kombinací hlasitého a tichého čtení, průběžnou kontrolou porozumění (odpovědi na otázky, stručné vyjádření obsahu, ilustrace k textu, vyhledávání klíčových míst a slov…).

O výrazném čtení

Začnou-li žáci číst správně a plynule krátké věty, přidáváme prvky výrazného čtení.

Dáváme pozor na: – čtení slov s předložkami

• správnou intonaci na konci vět
• na čtení čárek a spojek v souvětí

Pro výrazné čtení je důležitý návyk správného dýchání. Cílem cvičení dechu je, aby se dech poněkud zpomalil, aby se čtenář naučil šetřit s dechem. K výraznému čtení přispívá správná artikulace i modulace hlasu.

O čtení předložek

Jednoslabičné a neslabičné předložky čteme dohromady s následujícím slovem (podstatným či přídavným jménem). Důraz pak v tomto spojení klademe na první slabiku.

Napíšeme na tabuli několik sloupců, např.:

Žáci tyto skupiny nejprve čtou, potom je mohou užívat ve větách.

O čtení spojek

Při čtení spojek nabádáme děti, aby četly spojky vždy s druhým členem.

Např.: Jeník – a Anička, nikoliv Jeník a – Anička nebo Jeník – a – Anička.

Cvičení tohoto zvyku lze účelně spojit se čtením frází.

O spojování slov s akustickým výrazem

Spojování slov s akustickým výrazem významně napomáhá tomu, aby se obraz napsaného slova dobře upevnil a spojil s jeho významem. Prakticky to znamená, že po přečtení daných slov je čteme znovu a říkáme k nim další slova, která původní slova (výraz) blíže charakterizují. Tuto metodu lze využít prakticky u každého článku. Velmi napomáhá k bližšímu pochopení významu slov a porozumění čtenému textu.

Příklady:

1. jahoda, švestka, banán, list… (slova jsou napsána na tabuli)

červená jahoda, modrá švestka, žlutý banán, zelený list… (Čteme s přívlastkem, čtená slova jsou v tomto případě blíže určována barvou.)

2. pole, hřib, meruňka, kolo…

veliké pole, jedlý hřib, sladká meruňka, nové kolo…

3. dobrý den, děkuji, promiň…

dobrý den, babičko; děkuji ti, Petře; promiň, Alenko…

O práci s básnickým textem

V čítankách jsou pro práci s básnickým textem zařazeny: umělá klasická a moderní poezie, verše lidové slovesnosti, říkadla, rozpočítadla.

Etapy vlastní metodické práce s básnickým textem:

1. Přípravná, která zahrnuje: motivaci, první seznámení s básní a orientační rozhovor.
2. Receptivní, která směřuje k aktivní citové a rozumové účasti žáků při pochopení básně.
3. Tvořivá, během níž se při realizaci textu rozvíjí estetické dovednosti žáků.

Etapa přípravná – uvádí žáky do celkové atmosféry básně, má soustředit jejich pozornost, citově je zaujmout, vzbudit náladu k prožitku.

V úvodní motivaci mohou být žákům stručně objasněny nesrozumitelné výrazy a obtížnější obrazná pojmenování. Připomeneme méně známá přírodovědná nebo vlastivědná fakta.

Přípravný charakter mají cvičení DHV – správné dýchání, znění hlasu, artikulace, spisovná výslovnost. To rozvíjí celkovou kultivovanost mluveného projevu. Motivace mohou být rozmanité a může se v nich dobře uplatnit tvořivost a vynalézavost učitele. Je třeba dbát, aby motivace byla přiměřená.

První seznámení s básní jako celkem – nejvhodnějším způsobem je výrazné předčítání učitelem nebo jeho recitace básně zpaměti, a to při zavřených čítankách. (Tento způsob nelze ve výuce ničím nahradit.) Může následovat tiché čtení básně dětmi. Zážitek si žáci přitom umocňují, usnadní se i pozdější hlasité čtení textu. (Pro první seznámení s básní lze využít nahrávku.)

Orientační rozhovor – vyjádření prvních dojmů žáků a individuálních stanovisek k danému textu. Učitel upozorňuje na to, co žákům uniklo, pomáhá rozvíjet obrazné myšlení a fantazii svých žáků – to je hlavní smysl rozboru básní. Prožít báseň, pochopit její smysl může žák jen prostřednictvím osobního emocionálního prožitku. Výchovné komentáře a žádné naše moralizování nenahradí absenci tohoto estetického přístupu.

Etapa receptivní – navazuje plynule na etapu přípravnou.

Po úvodní recitaci následuje hlasité čtení básně žáky, a to individuálně i společně.

Dbáme na správnou výslovnost i artikulaci, na správné klesání hlasu.

Rady pro učitele, jak si počínat v básni při čtení konce veršů:

1. Je-li na konci řádku čárka – udělej pomlku,
2. je-li na konci řádku tečka (otazník, vykřičník, dvojtečka) – udělej pomlku,
3. když na konci řádku není znaménko – pokračuj bez pomlky.

Např.: báseň Nebeské psaní

Vlaštovičky, (pomlka)

co to píšete (bez pomlky)

za písmenka… (pomlka)

Poznámka: Žáci se recitaci učí nápodobou.

Báseň necháme žáky výrazně číst a upozorňujeme je na správné klesání hlasu na konci veršů i na vhodné citové zabarvení, které umožňuje pochopení básně. Tak postupně docházíme ke 3. etapě.

Etapa tvořivá – žák se opakovaným čtením naučil část básně zpaměti, takže ho necháme báseň doučit celou a přejdeme k přednesu básně zpaměti. Je to určitý osobní umělecký projev žáka. Učitel může báseň nebo její část znovu žákům přednést. Některé básně jsou vhodné pro nácvik sborové recitace

Do tvořivé etapy zařazujeme též samostatnou práci žáků spojenou s jejich myšlenkovou aktivitou a tvořivostí – vztahy k výtvarné a hudební výchově – vyjádření prožitku kresbou nebo zpěvem. Nezapomeňte též povzbuzovat žáky k individuálním nebo skupinovým pokusům o básnickou tvorbu.

Příklady otázek a úkolů pro práci s básněmi:

Rozeznáš báseň od pohádky? Jak?

Kdo pro nás píše básně? Řekni nebo v čítance najdi jména básníků.

Rytmizace a melodizace říkadel

Hry s rýmy

Poznámka: Je dobré cvičit paměť dětí častým zařazováním vhodných básní, říkadel

i lidových písní k učení nazpaměť (z čítanek, popř. i z jiné literatury).

O cvičeních a hrách DHV

Do vyučovacích hodin čtení (nejen v období podzim) je třeba ještě pravidelně zařazovat chvíle na cvičení dechu, hlasu i výslovnosti (DHV).

Příklady cvičení a her DHV:

1. Cvičení dechu

• na jeden nádech vyslovujeme 2–3 slova, kdo vydrží vícekrát za sebou (nepřepínat se!)
• kdo se co nejméněkrát nadechne při říkadle (např.: Voře, voře Jan)
• zadržujeme dech (např.: posloucháme, co se děje vedle ve třídě)
• foukáme a snažíme se udržet ve vzduchu pírko nebo chceme dostat pingpongový míček na lavici slalomovou dráhou do cíle (na co nejméně nadechnutí)
• rozpočítadla (např.: Ene, bene) – dýcháme za každým veršem, pak za každým druhým atp.

2. Cvičení hlasu – hra na skandování – dvě skupiny povzbuzují dvě družstva (např.: hip, hip, do toho)

• hra na hafání (napodobení pejska), cvičení břišních svalů
• kývavé nebo krouživé pohyby hlavou (volně), jsme ospalí, zíváme (tzn. otevíráme krk)
• rozeznívání obličejové masky (např.: hra na indiány – uáá)

3. Cvičení artikulace a výslovnosti

• cvičení na výslovnost jednotlivých hlásek (logopedické říkanky)
• cvičení na uvolnění jazyka, cvičení rtů (bl, bl; bílé, bílé; bili, bili…)
• jazykolamy

Např.: Čimčarara čim čim, čímpak mluvíš, číčo, čím?

Číča řekne vrabčákovi, přece hlasem kočičím.

Šišli myšli, kam jsme přišli? Na šišlavý vršíček.

Špitá si tu liška s myškou, jak prý strašně šišlá šnek.

O rozhovorech se žáky

Ke čteným textům je vhodné zařazovat rozhovory se žáky. Tyto rozhovory jsou přirozené a srdečné, když vycházejí z toho, co může dítě samo pozorovat, co má ověřeno svou vlastní zkušeností. Takové rozhovory pak navozují atmosféru pohody a veselí a podněcují tak zájem žáka o čtený text. Učitel v rozhovorech nechává žákům volnost, a teprve když jejich myšlenky ustávají, vede je vhodnými otázkami dál.

Na mnoha místech v čítankách je k textu připojena poezie, přiměřená věku dětí. Čtený text doplněný poezií oživuje duši mladých čtenářů, podněcuje jejich fantazii, dává předpoklad k dobrému rozvoji osobnosti dítěte i po citové stránce (téma pro rozhovory).

Výsledek práce ve vyučovací hodině závisí na otázkách učitele. Mnohé otázky jsou pokládány tak, že nabízí žákovi přímo odpověď. Neptejme se dlouhými otázkami. Stačí otázky krátké, které vedou žáka k úvaze o tom, co zná, co pozoroval.

K zimě stačí otázky např.: Kdy začíná zima? Co víš o stromech v zimě? Co o květinách?

Co se děje se Sluncem? Která zvířata můžeme v zimě vidět?

K povídání o vrabci stačí otázky např.: Co víš o vrabci? Jak vypadá? Co víš o hnízdě?

Co o peří? Škodí vrabec? Kde bydlí?

Otázky by měly burcovat žáky k uplatnění jejich zkušeností. Užitečnou rozmanitost vnesou do vyučování rozhovory, ve kterých se ptají žáci jeden druhého i učitele. Otázka i odpověď vyžadují od žáků zvýšenou pozornost. Zároveň učitel pozná, co budí dětský zájem a zvědavost. Je třeba vést žáky k práci, ve které uplatní své úvahy.

O hádankách

Když se v čítance dostanete k hádankám, nezůstávejte jenom u hádání. Učte se hádankám zpaměti a zkuste i něco jiného, např. aby děti hádanky vymýšlely. Děti si procvičí pozornost a vyjadřovací schopnosti, když budou sestavovat a navzájem si dávat své vlastní jednoduché hádanky.

Např.: Dává se do toho špinavé prádlo, když ho vyndáváme, je čisté. Co je to?

Má to dvě nohy, sedává to často na stromě a zpívá to. Co je to?

Když se nám podaří naučit děti při sestavování hádanek vycházet z podstatného znaku, uděláme pro ně mnoho.

Poznámka: Pro 2. ročník doporučujeme ke čtení sešit hádanek Hádej, hádej, hadači

(NNŠ Brno), obsahuje 72 lidových hádanek. Jsou řazeny po šesti; 6 hádanek na jedné straně a 6 obrázků na straně druhé. Po přečtení hádanky žák hledá obrázek, který by mohl k textu hádanky patřit. Texty velmi dobře slouží ke čtení s porozuměním, k procvičování paměti a podněcují k vymýšlení dalších hádanek.

O sborové recitaci

Sborová recitace pomáhá žákům, kteří se sami neosmělí předstoupit k přednesu. Před interpretací musí učitel vyznačit slova, na která se klade důraz, a upozornit na pauzy, aby byl přednes srozumitelný. Dále je třeba přidělit jednotlivé části básně jednotlivým hlasům, skupině nebo celému sboru. Aby byl přednes melodický, je vhodné vybírat hlasy různých výšek i různé síly.

O dramatizaci textů (Čtení podle rolí)

Jednou z forem výrazného čtení je čtení podle rolí. Každý účinkující se musí soustředit na svou úlohu, musí najít svůj tón, intonaci, tempo. Výrazně přečíst svoji roli je lehčí než přečíst celý text (povídku, pohádku). Čtení podle rolí zvyšuje zájem o čtení a podporuje intenzivnější vnímání obsahu. Děti si musí promyslet celý text, vžít se do své úlohy, často je třeba upravit text pro dialog.

Čtení podle rolí připravuje děti na dramatizaci, to je předvádění na scéně, kdy nejen předčítají a přednášejí, ale hrají svoji roli – text reprodukují zpaměti a doprovázejí ho pohyby, gesty a mimikou, vžívají se do charakteru postavy. Při dramatizaci pohádek je třeba zachovávat jejich styl a využít jejich výstižných rčení a obratů.

O skupinové práci v hodinách čtení

Jakmile někteří žáci dosáhnou toho, že čtou bez obtíží krátké věty s porozuměním, nebrzdíme je tím, že bychom je nutili číst mnohokrát stejné texty se třídou, ale vytvoříme z nich skupinu, kterou zaměstnáme samostatně.

Lepším čtenářům ukládáme např. úkoly:

• tiché čtení nových článků z čítanky
• naučit se článek číst a přečíst ho plynule a výrazně ostatním spolužákům
• naučit se zpaměti určitou básničku
• čtení z oblíbené knížky (nejlépe, když se vztahuje k tématu)

Zjišťujeme, jak žáci čtenému textu rozumějí, např.:

• vypsat z článku všechny osoby
• ilustrovat čtenou pohádku
• vybrat si a splnit některý úkol, který čítanka ukládá

Ostatní děti spolu s učitelem pokračují v hlasitém čtení určitého článku.

Máme-li ve třídě několik dětí, které mají při čtení potíže, vytvoříme z nich třetí skupinu. Procvičujeme s nimi čtení podle toho, ve které etapě čtenářského vývoje se nacházejí. Stále čteme nahlas, provádíme nácvik čtení obtížných slov. Zadáváme rovněž individuálně krátká domácí čtení. Nelze přeskočit období nácviku plynulého a správného čtení slov a krátkých vět s porozuměním. Je třeba neustále se vracet k základnímu nácviku čtení. Nezapomeňme na to, že i slabší čtenáři by měli dostat příležitost číst před třídou snadný naučený text. Žákovi tak dáváme možnost se uplatnit, zvyšujeme jeho sebedůvěru a přesvědčení, že je užitečné naučit se číst.

O projektovém vyučování

Aby učitel dosáhl co nejkonkrétnějších a nejpřesnějších znalostí žáků, doporučujeme využít poznávání přírody při vycházkách a výletech, pozorování donesených přírodnin a ilustrací z učebnic a encyklopedií.

„Musíme naučit děti tomu, aby si osvojovaly vědomosti nejen z knih, nýbrž také z pozorování nebe i země, dubů i buků.“ (J. A. Komenský)

To znamená: Pozorovat přírodu, seznamovat se s okolím, zabývat se nejjednoduššími pokusy, využívat poznatků z prvouky při čtení a ze čtení nebo českého jazyka v prvouce.

Lze-li ke zvolenému tématu přidat výtvarné a hudební zpracování, jsou prožitky dětí intenzivnější, učivo si lépe zapamatují. Současné psychologické výzkumy potvrzují a zdůrazňují, že dítě myslí ve tvarech, barvách, zvucích a nezbytně potřebuje názorné vyučování, které není vybudováno na abstraktních pojmech, nýbrž na konkrétních obrazech a věcech, které dítě bezprostředně vnímá.

O odstraňování zjištěných chyb z hlasitého čtení

• tvořivá práce žáků v hodinách čtení
• vhodné je spojení s uvědoměním si pravopisných jevů např. vyjmenovaných slov

Ve vyučovacích hodinách čtení se čte velmi mnoho, málo času se ale věnuje vyúce čtení. Při vyúce čtení je třeba dbát na čtenářskou úroveň jednotlivých žáků a nesmí se přitom spěchat. Nedostatky je třeba napravovat individuálně, za přímé účasti žáků. Cvičení, která mohou žáci připravovat sami a která je baví připravovat i číst, jsou docvičovací úkoly sestavené podle druhu chyb ve čtení. Naučit žáky číst správně plynule a výrazně s porozuměním není úkol snadný. Dá se ho docílit podněcováním zájmu o čtení a soustavným docvičováním a cílevědomým individuálním odstraňováním čtenářských nedostatků. Učitel musí být trpělivý, žák musí mít snahu a vůli nedostatky překonávat.

1. Správné čtení
2. Plynulé čtení
3. Čtení s porozuměním
4. Výrazné čtení
5. Metody čtení
6. Čtení naukových článků
7. Literární výchova

Celý článek ve formátu pdf si můžete stáhnout zde.

Převzato z Metodického průvodce čítankami pro 2. a 3. ročník (2-74).