Číst správně znamená číst bez chyb. Žák se dopouští chyb většinou tehdy, když se na něj kladou požadavky příliš vysoké, nebo naopak příliš nízké.
Jsou-li naše požadavky na žáka vysoké, například když vyžadujeme větší rychlost čtení, než jaké je žák schopný, nebo je-li text příliš obtížný, nutíme žáka k mechanickému unáhlenému čtení, ve kterém se samozřejmě vyskytují chyby.
Jsou-li naše požadavky na čtení žáka příliš malé, čte žák velmi často povrchně a opět se proto dopouští chyb.
Obtížnost čteného textu musíme zvyšovat tedy postupně a dbát na individualizaci.
Je zajímavé si všimnout, že když dobrému čtenáři v nenáročném textu přidáme úkol, např. předčítat druhým a číst výrazně (tj. dbát na přirozenou intonaci, modulaci hlasu, výslovnost, přirozené přestávky v četbě), čte krásně a bezchybně.
Celý článek ve formátu pdf si můžete stáhnout zde.
Převzato z Metodického průvodce čítankami pro 2. a 3. ročník (2-74).
