Metodické rady - Český jazyk

Z vývojového hlediska jedince jsou slabiky první „slůvka“, která děti vyslovují (pá–pá, má–ma, tá–ta).

Je také prokázané, že čtení a psaní úzce souvisí s rozvojem řeči a myšlení.

Čtení a psaní se postupně z poznávacích činností stávají dovednostmi tím, že pochody v nich zahrnuté se automatizují.

Systém vyučování počátečnímu čtení můžeme rozvrhnout do tří hlavních etap (období):

1. období – jazyková příprava žáků na čtení = období před vyvozením abecedy;

2. období – slabičně analytický způsob čtení = období vyvozování abecedy, dělíme ho do čtyř fází podle vzrůstající složitosti hláskové stavby slabik a slov:

a) čtení otevřené slabiky ve slovech;

b) čtení zavřené slabiky na konci slov;

c) čtení otevřené slabiky ze tří písmen a slov se skupinou dvou souhlásek uvnitř;

d) čtení slov se slabikotvorným r, l a slov s písmenem ř, slabikami di, ti, ni, se shluky souhlásek.

3. období – plynulé čtení slov = období po vyvození abecedy, procvičování techniky čtení.

Elementární čtení vychází z mluvené řeči šestiletých dětí a z úkolů jejího dalšího rozvoje.

Dítě v tomto věku užívá mateřskou řeč v mluvené podobě ve dvou řečových činnostech. Je to mluvení a naslouchání s porozuměním.

Mluvená řeč je prostředkem komunikace s okolím. Není však dosud pro dítě předmětem poznávání. Dítě nerozlišuje zpočátku slovo samé od věci, kterou slovo označuje. V mluveném slově tedy nerozlišuje formu slova – zvukovou stránku od jeho věcného významu – obsahu.

Z této výchozí situace vyplývá následující:

1. Mluvenou řeč učinit předmětem poznávání – sledovat význam slov a jejich zvukovou stránku.
2. Poznávat formu mluveného slova jednoduchým rozborem – slabiky, hlásky, shodné hlásky ve slovech, na počátku, na konci i uvnitř slov, hláskové komponenty ve slabice. Záměrně rozvíjet fonematický sluch dětí – rozvíjet schopnost slyšet hlásky ve slabice, ve slově.
3. Vést děti k pochopení, že mluvenou řeč můžeme graficky vyjádřit písmeny a naopak tištěné nebo napsané písmo můžeme převést opět v mluvenou řeč.
4. Učit děti analyticko-syntetickým činnostem, které člověk ovládající čtení a psaní již provádí automaticky.

V celém procesu tedy jde o analýzu a syntézu akusticko-kinestetickou, při níž žák dělí vyslovené slovo na slabiky, rozlišuje sluchem hlásky i za pomoci artikulačních pohybů mluvidel a uvědomuje si pořadí hlásek ve slabice (analýza). Naopak umí najít slova s danou hláskou – na začátku, na konci, uvnitř slova; spojí viděná písmena slabiky ve vyslovenou slabiku (syntéza).

Analyticko-syntetické činnosti v oblasti sluchu a zraku se při čtení a psaní neustále prolínají v různém pořadí.

Čtoucí dítě – provádí nejdříve optickou analýzu, poznává písmena, vidí slabiky ve slově a spojuje je ve vyslovené slovo – syntéza akusticko-kinestetická.

Píšící dítě – a) píše slyšené – provádí nejdříve sluchovou analýzu slova na slabiky, slabiky na hlásky, vybaví si v mozku psací podobu hlásky a provede optickou a grafomotorickou syntézu písmen a slabik ve slovo.

b) píše viděné – provede zrakovou analýzu a dále postupuje stejně jako v bodu a).

Čtenářské výkony jednotlivých žáků při čtení neznámého, přiměřeně náročného textu zřetelně ukazují stupeň jejich čtenářské dovednosti.

K automatizaci čtení určitého typu slabik a slov nedochází samozřejmě u všech dětí současně. Některé potřebují k osvojení mnohem větší počet cvičení a delší dobu.

Zkušený učitel by měl sledovat a analyzovat čtenářský proces u jednotlivých žáků i celé třídy a na základě tohoto poznání navazovat včas nový, dokonalejší způsob čtení u jednotlivců i třídy jako celku.

Doporučené časové plány jsou tedy jen orientační a vždy záleží na úrovni třídy, jakým tempem bude postupovat.

1. Český jazyk jako vyučovací předmět
2. Čtení
3. Výuka čtení v 1. ročníku
4. Vyučovací postupy při vytváření dovednosti číst
5. Psaní
6. Učebnice a pomůcky – výuka psacího písma

Převzato z Metodického průvodce k Živé abecedě, Slabikáři a Písankám s kocourem Samem (11-96).