Umět číst znamená rozumět tištěné a psané řeči. Předpokládá tedy znalost grafického vyjádření slov, to znamená znalost písmen pro jednotlivé hlásky a dovednost převést je pohotově v mluvenou řeč tak, aby si dítě vytvořilo představu o čteném obsahu.
Technika čtení a porozumění čtenému jsou tedy v těsném vzájemném vztahu – tvoří prostředek a cíl. Čím lépe tedy ovládá čtenář techniku čtení, tím lépe může porozumět textu. Ale ani dokonalá technika čtení nemusí vždy vést k dobrému porozumění, pokud není soustavně a od samého začátku spojována s úsilím o vytvoření představy o obsahu čteného textu.
Čtení s porozuměním závisí na veškerých zkušenostech a vědomostech, které dítě získává – v rodině, ve škole i mimo školu a dále potom na jeho celkovém vývoji – na úrovni jazykové výchovy a slovní zásoby. Proto je péče o jazykový rozvoj dětí jednou z podmínek úspěšné počáteční výuky čtení.
Základní znaky čtenářského výkonu jsou: správnost, porozumění, způsob a rychlost.
Všechny tyto znaky spolu vzájemně souvisí.
Správnost čtení je podmínkou pro porozumění čtenému. Cílem tedy je, aby žáci od začátku výuky četli správně a věděli, o čem čtou, aby poznali chybu a opravili se.
Způsob čtení nás informuje o průběhu (vývoji) čtenářského výkonu. Sledujeme tedy plynulost čtení slabik, slov, slovních spojení a vět. Reagujeme při výuce na odchylky od plynulého čtení – např. tzv. „zdvojené“ čtení – šepotavé hláskování a slabikování před hlasitým vyslovením nebo nespojené slabikování slov.
Cílem 1. ročníku je naučit děti číst jednoduché věty, a to plynule, po slovech a mluvních taktech. K tomuto cíli dospíváme postupně od počátečního nespojeného slabikování slov k vázanému slabikování a následně postupujeme k plynulému čtení slov jako celků se správným slovním přízvukem.
Rychlost čtení je přímo závislá na způsobu čtení, je daná mírou plynulosti. Vyjadřuje i míru automatizace jednotlivých pochodů čtenářského výkonu. Příliš pomalé čtení je na překážku porozumění. Naopak příliš rychlé čtení, pokud není výsledkem přesné analýzy a dokonalé syntézy slov, vede jen k povrchnímu chápání obsahu.
S vývojem způsobu čtení se snažíme i přirozeně a nenásilně zvyšovat požadavky na rychlost, nikdy však ne na úkor správnosti a porozumění čtení.
Vývoj rychlosti čtení je u dětí velmi individuální a je závislý na mnoha faktorech. Proto měření rychlosti čtení v 1. ročníku nepovažujeme ani za vhodný prostředek zjišťování úrovně dovednosti číst, ani za podklad klasifikace.
Převzato z Metodického průvodce k Živé abecedě, Slabikáři a Písankám s kocourem Samem (11-96).
