Vyučování psaní je organicky spojeno s vyučováním čtení a tvoří společně po obsahové stránce vzdělávací jednotku. Svojí formou je psaní činnost grafická. Psaní a čtení jsou potom dvě formy sdělovacího procesu. Při psaní se zvukový tvar slova převádí do grafických značek – písmen.
Funkce písma je podmíněna znalostí grafických prvků a dovedností správně je zapisovat a spojovat, která se postupným psacím výcvikem automatizuje. Automatizace psacího pohybu není a nemůže být úkolem 1. ročníku. Vytváří se zvolna, individuálně a za normálních podmínek k ní žáci dospívají až ve 4. ročníku.
Zpočátku činí žákům koordinace psacích pohybů (pohyby prstů, záprstí, zápěstí, předloktí, paže) potíže. Je proto velmi důležité v psaní začít s přípravnými cviky (uvolňovací cviky). Následuje nácvik tvarů, ze kterých se písmeno skládá. Teprve potom přistupujeme k nácviku písmen a jejich spojování v celky. Žák v 1. ročníku si osvojuje nejen grafické tvary písma, ale učí se i správně a bez chyb napsat slova, která se píší tak, jak se vyslovují. Proto má předcházet (zejména na začátku) psaní slabik a slov důkladný rozbor – vyslovované slovo rozdělíme na slabiky, slabiky na hlásky – dítě si uvědomí tvar písmene k příslušné hlásce, sled písmen a jejich připojování. Vždy by měla po zapsání následovat žákova sebekontrola – zda napsal všechna písmena, ve správném pořadí a bez chyb – tvar a diakritická znaménka. Je velmi důležité usilovat o práci bez chyb – učit žáky psaní kontrolovat, chybu vyhledat a opravit.
Chyby a nedostatky při výuce psaní
Stejně jako při výuce čtení, tak i ve výuce psaní jsou mezi žáky individuální rozdíly. Zejména na počátku výuky se objevují různé nedostatky a chyby, způsobené většinou nejistým ovládáním ruky, které se postupně omezují nebo zcela mizí. Úkolem učitele je hledat příčiny potíží a pokud je to možné, odstraňovat je. Hromadné chyby napravujeme v součinnosti s celou třídou. Individuální chyby však řešíme pouze s daným žákem. Důsledně rozlišujeme, zda chyby vyplývají z nedostatku procvičení nebo zda jsou způsobené určitým omezením žáka (SPU – např. dysgrafie, vývojová vada apod.). Vždy se snažíme správně vyhodnotit žákovy možnosti a podle toho přistupovat k případné nápravě.
Při výuce psaní je velmi důležité, aby měli žáci před očima správný vzor písma nejen v Písance, ale i na tabuli – velký tvar, kde dobře vidí všechny detaily. Je proto nutné, aby učitel předepisoval žákům tvary písmen správně před jejich zraky a učil je písmena připojovat. Při výuce psaní učíme žáky důsledně dodržovat hygienické návyky – správné sezení, držení psacího nástroje a délka psaní.
tzv. Prognostický text – ,,pilka”
Grafickou připravenost žáků na psaní, a tím i jejich předpoklady pro výcvik psaní zjistíme tzv. prognostickým textem.
Postup:
1) Učitel si připraví na tabuli 2 výkresy formátu A3, případně vyznačí přímo na tabuli dva příslušně velké obdélníky.
2) Každý žák má před sebou papír formátu A4 – čistý, bez náznaku linek tužkou nebo přeložením.
3) Učitel před žáky (na papír uhlem nebo tupou pastelkou, na tabuli křídou nebo fixem) píše tzv. ,,pilku” – zuby pily ze šikmých a svislých úseček:
4) Žáci bez předchozího nácviku píší ,,pilku” ve dvou řádcích na svůj nelinkovaný papír A4. Výsledek testu nám naznačí úroveň koordinované činnosti orgánů, které se na kresbě podílejí (mozková centra, zrak, ruka). Současně ukáže i úroveň schopnosti postřehnout, vnímat a zapamatovat si tvar.
Převzato z Metodického průvodce k Živé abecedě, Slabikáři a Písankám s kocourem Samem (11-96).
